Praha, rok 1990
Šeď raně porevolučního vozového parku začala prudkým tempem „probarvovat“ západní vozidla. Na našich silnicích se nejčastěji objevovaly Renaulty, Peugeoty a evropské Fordy. K těm měli naši obyvatelé vztah již v časech předrevolučních, poněvadž se daly pořídit skrze TUZEX.
Píše se devadesátý rok a na pražském sídlišti v Krči vzniká fotografie, na kterou se díváte. Toho času zapózoval náš sledující Jirka u zánovního RENAULTu 21. Zvláštností zachyceného vozu jsou modrožluté poznávací značky, dané téma zde řešíme poměrně často, ale pojďme si připomenout, co znamenají:
Modrožluté „cedule“
Jelikož byl majitel Renaultu občan cizího státu s trvalým pobytem u nás, obdržel na vůz modrožluté – cizinecké poznávací značky. Za okresních časů stát diverzifikoval cizineckými značkami občanskou příslušnost našich motoristů.
Zprvu se užívaly značky žlutočervené, posléze – od roku 1977 do 2002 – modrožluté. Cizinecké SPZ obsahovaly vždy běžný kód daného okresu, kde byly přiděleny, čímž se lišily od poznávacích značek diplomatických. Třetí písmeno za okresním kódem šlo v pořadí abecedy, dle výdeje. Diplomaté sice sdíleli modrožlutý podklad značky, jejich písmenný kód však začínal kombinacemi DD, XX a XO. Diplomaté tedy okresní kód nezískali.
Za socialismu navíc státní aparát rozlišoval motoristy dle jejich příslušnosti – pokud byl majitel z východní, resp. spřátelené socialistické země, obdržel písmeno „A“ za okresním kódem (např. MBA). Pokud byl z kapitalistické země, získal písmeno „B“ (např. ROB). Po roce 1989 se od této věci upustilo a značky se vydávaly dle dostupných skladových zásob.
Definitivně jsme se s cizineckými SPZ rozloučili v roce 2003, kdy naplno vstoupil v platnost krajský systém. Někteří pamětníci, kteří měli tyto SPZ na voze vzpomínají, že je díky nim často zastavovala policie.
Zdroj: soukromý archiv pana Jiřího Otradovce. Děkuji za zaslání a důvěru.