Vietnamská komunita v Česku je třetí nejpočetnější menšinou u nás. Příslušníci vietnamské národnosti začali pobývat na území socialistického Československa díky mezivládní dohodě se Severním Vietnamem na zvyšování kvalifikace. Počty stážistů a dělníků postupně stoupaly, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců.
Po pádu komunistického režimu v Československu se mnoho Vietnamců rozhodlo zůstat, jelikož pro ně byla zdejší situace z ekonomických důvodů výhodnější, než návrat zpět do Vietnamu.
Ti, kdož zůstali, byli první generace Vietnamců, kteří zde začali zakládat rodiny. Jejich ekonomickou doménou se stal pouliční prodej ve stáncích a na tržnicích – především oblečení dováženého z Číny a jihovýchodní Asie, dále ovoce, zeleniny a alkoholu.
Vietnamská migrace pokračovala v průběhu 90. let a v současnosti se počet Vietnamců žijících na území Česka stále zvyšuje. Druhá generace Vietnamců už jsou zde narozené děti, odmala vystavené působení české/evropské kultury, čemuž odpovídá i míra jejich ovlivnění většinovou společností.[1]
Pojďme se nyní vrátit do devadesátek. Vietnamci si vždy zakládali na nových autech. Cesta k nim však byla velmi trnitá.
Přátelé mého otce – Nguyenovi – ve svém stánku, rok 1990.[2]
První nové auto (1996)
Rodiče pana A. přicestovali z Vietnamu v 80. letech. Dostali se zde na střední školu a následně zůstali kvůli práci. Jak je zvykem, po revoluci je popadl podnikatelské nadšení, které bylo vykoupeno tvrdou prací. V roce 1996 si otec pana A. konečně splnil svůj sen. Pořídil si zbrusu nové auto – RENAULT LAGUNA.
Laguna s benzínovým motorem o objemu 2.0 byl zakoupen v mosteckém Autocentru Hůrka. Vůz se dle slov pamětníka choval podvozkově nejlépe ze všech vlastněných.
Modrožluté „cedule“
Jelikož byl otec pana A. občan cizího státu s trvalým pobytem u nás, obdržel na vůz modrožluté – cizinecké poznávací značky. Za okresních časů stát diverzifikoval cizineckými značkami občanskou příslušnost našich motoristů.
Zprvu se užívaly značky žlutočervené, posléze – od roku 1977 do 2002 – modrožluté. Cizinecké SPZ obsahovaly vždy běžný kód daného okresu, kde byly přiděleny, čímž se lišily od poznávacích značek diplomatických. Třetí písmeno za okresním kódem šlo v pořadí abecedy, dle výdeje. Diplomaté sice sdíleli modrožlutý podklad značky, jejich písmenný kód však začínal kombinacemi DD, XX a XO. Diplomaté tedy okresní kód nezískali.
Za socialismu navíc státní aparát rozlišoval motoristy dle jejich příslušnosti – pokud byl majitel z východní, resp. spřátelené socialistické země, obdržel písmeno „A“ za okresním kódem (např. MBA). Pokud byl z kapitalistické země, získal písmeno „B“ (např. ROB). Po roce 1989 se od této věci upustilo a značky se vydávaly dle dostupných skladových zásob.
Definitivně jsme se s cizineckými SPZ rozloučili v roce 2003, kdy naplno vstoupil v platnost krajský systém. Jelikož se v okresu Most vydávaly cizinecké značky pomaleji, obdržel otec pana A. modrožlutou ve formátu z roku 1977 s alfanumerickou kombinaci MOA-25-18. Na zádi vozu byla značka dvouřádková.
Otec pana A. vzpomíná, že jej díky cizinecké SPZ stále zastavovala policie.
Sbohem a šáteček (2002)
Pan A. byl na vůz svých rodičů náležitě hrdý. Toho času totiž Renault užíval Lagunu i pro závody a bylo možné ji vidět v akci v televizi. Fotka s vozem zkrátka musela být.
Laguna byla prodána roku 2002 za 70 tis. Kč do rukou starého pána z Krušných hor. Dvoulitrová Laguna byla nahrazena výkonnější, třílitrovou Lagunou, která byla, dle slov pamětníka, absolutní dělo![2]
Velká sláva (1996)
V roce 1996 nastala velká sláva v rodině Nguyenových. Phucovi rodiče si konečně řekli své ANO. Svatební kolonu vozů doplnil i strýčkův vůz – BMW E34. Strýc žil v České republice, ale pár let po revoluci se vypracoval a přestěhoval do Německa.
Phuc často vídal strýcovo BMW na tržnici, kde vyrůstal s ostatními dětmi. Důležité je, že díky červenému BMW, zaplanula jeho láska ke klasickým modelům této značky.[3]
Vzpomínka z peněženky (1997)
Někteří z nás nosí své oblíbené obrázky v peněžence i v dnešní době smartphonů. Tak se to dělalo za starých časů a fotky byly po výměně peněženky také na „celkovou renovaci,“ poněvadž se barva z tisku přichytila na průhlednou folii.
Tato fotografie byla bezmála pětadvacet let ukryta v peněžence našeho sledujícího Dana.
V 2. polovině 90. let, po letech tvrdé dřiny, si konečně Danův táta našetřil na zcela nový vůz. Vzal svou starou Škodu Forman a s doplatkem ji nechal na protiúčet za AUDI 100. Za vůz s benzínovým šestiválcovým motorem o objemu 2.8 zaplatil 560 tis. Kč!
I když jsou tato auta takřka nesmrtelná, příběh radosti z nového vozu skončil relativně rychle. V roce 2001 byl vůz ukraden v Mostě. Auto se už bohužel nenašlo.[4]
Zdroje
- Vietnamská menšina v Česku – wikipedia, online, odkaz zde.
- Archiv 90s CZECH ROADS.
- Soukromý archiv pana Phuc Nguyena (alias Panda).
- Soukromý archiv pana Daniela Nguyena.
Všem pánům děkuji za zaslání a projevenou důvěru!